Digitální nomádství

Objevování nových zákoutí, poznávání nových kultur,... v kombinaci s pracovními povinnostmi. Digitální nomádství se dostává do stále většího povědomí a pohlcuje respektive mladé nadšence lačnící po svobodných pracovních možnostech.

V mnoha ohledem by spousta lidí mohla závidět. S tak flexibilním životem může nakládat jen málo kdo, přizpůsobit práci své chuti cestovat a nehledět na pracovní dobu nebo na nepříjemný výraz šéfa.

Osobním příkladem je například Matouš Vinš. Jeho touha cestovat ho přiměla opustit vysokou školu a naplno se pustit do objevování světa. Je autorem webu Travel Bible s velmi užitečnými tipy na cestování spadající do kategorie vhodných spíše pro příznivce nízkonákladové alternativy. Tento web se nedávno rozšířil i o stejnojmennou knihu ve spolupráci s Petrem Novákem. Vede kurzy, píše cestopisy, spravuje reklamní kampaně na sociálních sítích, fotí, tvoří velmi zajímavou hudbu,... jeho dosah je opravdu obdivuhodný. Inspiruje mnoho lidí tím, že je v podstatě vše možné, když člověk dělá to, co ho baví a naplňuje.

Pár otázek pro dobrodruha Matouše Vinše:

Co u tebe byl podnět k digitálnímu nomádství?
Hlavně potřeba svobody být kdekoliv a neomezeně cestovat. Rád cestuji pomalu, nepotřebuju toho vidět co nejvíc, mnohem raději se snažím dobře poznat jedno místo, zemi, kulturu… A na to je nomádství ideální. Zároveň mi v prostředí středoevropské šedivé zimy výrazně klesá produktivita a vůbec chuť něco dělat, což nomádství velmi elegantně řeší přeletem do tropů. :-)

Jaký pocit jsi měl na své první cestě?
Fakt to jde! Po pravdě jsem tomu do poslední chvíle věřil jen napůl. A už vůbec jsem nečekal, že skutečně budu jen díky změně počasí a prostředí udělat až čtyřikrát tolik práce, co bych jinak udělal v zimě v ČR.

Máš svou oblíbenou destinaci, popř. kam se pokaždé rád vracíš?
Mikulov, Prahu a Brno. Žijeme v nádherné zemi, kam se budu vždy rád vracet. Ale samozřejmě jsou to i některá místa ve světě. Na prvním místě je to určitě Chiang Mai na severu Thajska, které mohu směle označit za svůj druhý domov. Rád se budu vracet i do města Da Nang ve středu Vietnamu, do Melbourne v Austrálii, případně i do Berlína a Holandska.

Kde myslíš, že bys dnes byl nebýt digitálního nomádství?
Myslím, že digitální nomádství je až výsledkem nějaké cesty, ne její příčina. Možná by to nevypadalo o moc jinak. Snažím se pořád učit něco nového, zlepšovat se, přijímat nové výzvy a dělat věci, které mají smysl. Takže pravděpodobně bych tak jako tak byl na volné noze a pracoval na různých projektech, které mě baví a zároveň mi do cesty staví dostatek náročných úkolů, které mě ráno zvednou ze židle. 

Přivezl sis z cest věc např. talisman, mající pro tebe velký význam?
Snažím se obecně vlastnit co nejméně věcí, mnohem větší hodnotu pro mě mají vztahy, zážitky a zkušenosti. Těch jsem si všech přivezl z cest požehnaně. Našel jsem spoustu nových přátel a zažil věci, o kterých se mi dřív ani nesnilo – například jsem za tmy procházel lesem v Tasmánii, kde to pořád vypadá jak za dob dinosaurů, obklopený svítícími červy, kteří tomu všemu dodávali naprosto magický rozměr.

Nastal někdy okamžik, kdy se ti chtělo říct: končím, najdu si stabilní zaměstnání?
Ano, mnohokrát. Ale vždy jsem si velmi rychle uvědomil, že bych se tím pravděpodobně připravil o zmiňovanou svobodu, která je pro mě velmi důležitá. Nehledě na to, že jakmile člověk jako já jednou propadne kouzlu výzev v podnikání, už se nikdy k „obyčejnému” zaměstnání nemůže nadlouho vrátit. Začal bych se velmi brzo nudit a stejně bych zas začal realizovat své bláznivé nápady.

Čeká tě ještě nějaký cestovatelský sen?
Čína a Nový Zéland. A vlastně asi celý svět. Cestování je vysoce návykové. :-)

*Článek vznikl ve spolupráci s projektem Pražský Barcamp s podtitulem „Věci, o kterých se ví, ale nemluví se o nich.“.*