Letošní rok se pomalu stává minulostí a musíme se konfrontovat s opětovnou existencí vánočních světýlek, stromečků,... a nakupováním dárků. Tato činnost je snad jediná věc, která mě přinutí "nenechávat to na poslední chvíli". Nemám ráda šílenství v podobě davů lidí, strkající se a bojujíce o materialistická kvanta věcí.
Nakoupit co nejméně věcí, za co nejmenší peníze. Tato filosofie mě provázela každý rok, ovšem letos jsem se zamyslela více nad tím, jak materialistická a chtivá společnost je (i se mnou), lačnící po předražených serepetičkách mající ovšem přídech určité lásky. Nechci tu rozvádět debatu o minimalismu (který je mimochodem děsně v kurzu, až občas ztrácí na významu, jak to tak bývá u záležitostí, které se stanou trendem). Dusí mě představa, kolik budu muset zase utratit ("muset" = protože chci udělat svým blízkým radost - doufejme v pouhou radost), kolik vlastně nepotřebných věcí v pokojích všech přibude a kolik času v obchodech strávím.
Jsem otrávená a zároveň ráda, že mám příležitost obdarovat, prokázat úctu nejen činy, i když ty mají mnohem větší význam. Ty váhy kolísají a nemohou se ustálit.
Dekorace. Je. Fajn. Vánočně vyzdobená města vonící trdelníkem, praženými oříšky,... vánoční trhy sálající předraženou tradicí, ale i příjemně hřejivou atmosférou.
Ve vánočním duchu
